Až budu verše psát, jež nebudeš už čísti,

Vladimír Frída

Až budu verše psát, jež nebudeš už čísti, až osud naše cesty rozdvojí, zda někdy naše srdce též? Já dumy své jak pavouk v koutě budu přísti, neb jizvy jsou, jež ni čas nezhojí. Má lásko, vzpomeneš? Až jednou modrý soumrak se zas k zemi skloní v adventních dlouhých, smutných večerech, zda jednou tiše zapláčeš? Sny proletí Tvou hlavou, kdy vše létem voní, žár poledne i luk večerní dech. Má lásko, vzpomeneš? Zda budeš vědět, že jsme jednou šťastni byli, zda touha v duši Tvé se rozsvítí, až tyto řádky otevřeš? Zda hlava Tvá se ve vzpomínkách nad ně schýlí a celou beznaděj tu vycítí? Má lásko, vzpomeneš? V tom moři pochyb jsem svou láskou jenom jistý, v své duši jeden svatý sen, v němž zrada nebyla, ni lež. Tak před tvář Boha vstoupím bez hořkosti, čistý, s Tvým jménem na rtu, posvěcen. Má lásko, vzpomeneš?

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

208. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. My budem šťastni... (Julius Alois Koráb)
  4. VROUCNÝ DOPIS. (Jan Opolský)
  5. Z DOPISŮ. (Vladimír Frída)
  6. V PODLETÍ. (Bohdan Kaminský)
  7. Spi, oh jen spi! jeť lépe tam, (Irma Geisslová)
  8. DNY (Josef Svatopluk Machar)
  9. AŽ BUDEM STAŘÍ... (Antonín Klášterský)
  10. Marné čekání. (Alois Škampa)