AŽ BUDEM STAŘÍ...

Antonín Klášterský

Až budem staří, duše moje, oba, a naše láska až se zase změní jen v přátelství dvou duší v tichém snění, co bude nám pak všecka naše dnešní zloba? Vše, co teď žijem’ v hořkosti a bolu, už do pohádky staré bude splývat, a my, jak někdy vzpomenem’ si spolu, se budeme jen tiše pousmívat. Ty v bílém čepci, nepřestanouc plésti, já ne již básník, jenom čtenář snivý, jenž v lenošce své bude zimomřivý se dívat, v kamnech kterak vzplálo klestí. A v knihách dnešních čítat budem asi, jež nebude už z mladých nikdo chápat, a vzdychat spolu: „Ach, ty krásné časy!“ co venku rudý vadnout bude západ...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

569. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá (Jiřík Luděk Moravský)
  2. Až budu verše psát, jež nebudeš už čísti, (Vladimír Frída)
  3. PÍSEŇ. (Alois Škampa)
  4. My budem šťastni... (Julius Alois Koráb)
  5. Z CHVIL INTIMNÍCH. (Hugo Kepka)
  6. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Zlomena křídla... (Rudolf Richard Hofmeister)
  8. III. (Beneš Grünwald)
  9. V PODLETÍ. (Bohdan Kaminský)
  10. Opouštím mládí. (Julius Alois Koráb)