AŽ BUDEM STAŘÍ...

Antonín Klášterský

AŽ BUDEM STAŘÍ...
Až budem staří, duše moje, oba, a naše láska až se zase změní jen v přátelství dvou duší v tichém snění, co bude nám pak všecka naše dnešní zloba? Vše, co teď žijem’ v hořkosti a bolu, už do pohádky staré bude splývat, a my, jak někdy vzpomenem’ si spolu, se budeme jen tiše pousmívat. Ty v bílém čepci, nepřestanouc plésti, já ne již básník, jenom čtenář snivý, jenž v lenošce své bude zimomřivý se dívat, v kamnech kterak vzplálo klestí. A v knihách dnešních čítat budem asi, jež nebude už z mladých nikdo chápat, a vzdychat spolu: „Ach, ty krásné časy!“ co venku rudý vadnout bude západ... 82

Kniha Tmavé růže (1898)
Autor Antonín Klášterský