U BŘEHU ZTROSKOTANÝCH...

Vladimír Frída

U břehu ztroskotaných stanuli jsme konečně. Je tiché moře do dálek se vlnící, jak kdyby nikdy před tím bouři bylo nevidělo. Kde dříve o břeh lámala se vlna bílá tak vzdorně – krotce teď se vrací v klidnou pláni zase. Jen zlaté slunce, v kterém zbělely kdys kosti těch ubohých, již před námi zde nalezli své hroby, to slunce připomíná, že je někde život, jenž jednou také naším byl, a v nějž se nevrátíme. Tam daleko, tam za obzorem v mlze kdesi jsou kraje ty, v nichž se ta pohádka kdys vyzpívala. Leč dozněla již, skály nesou prázdné echo. – – Svůj obraťme teď krok do jiných krajů, v nové cesty. A půjdem po skaliskách, kde svit luny bloudí po prachu těch, jež před námi sem zanes’ Osud věčný. Je tiché moře do dálek se vlnící – – – – –

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

613. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Útočiště tonoucích. (Xaver Dvořák)
  2. Naše malá barka. (Růžena Jesenská)
  3. Na břehu moře. (Adolf Brabec)
  4. UDÁLOST (Růžena Jesenská)
  5. RŮZNÁ MÍNĚNÍ (Eduard Albert)
  6. PŘI SLUNCE ZÁPADU. (Emanuel Čenkov)
  7. ZORA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  9. OBLAKA. (Antonín Klášterský)
  10. LOĎ V JEZEŘE (Beneš Grünwald)