PO PŘEČTENÍ BÁSNĚ G. MARCA „VYZNÁNÍ“.

Vladimír Frída

PO PŘEČTENÍ BÁSNĚ G. MARCA „VYZNÁNÍ“.
On miloval, že z kraje svého květů pel snad cítil vždy, když líbal její rety, že z jejích vlasů jemu ve ústrety dech obilí jak z polí domova vždy sjel. Že zásvit měkký domácího slunce zřel, jak padá na rtů jejích rudé květy. V ní viděl domov – kolem cizí světy, a v jejích ústech pohár ohně-vína vřel. Ať žití smír a klid zavane u Tvé hlavy, ať na Tvých ústech klesnu štěstí do záplavy, jak vlahá června noc vždy ať Tvůj vlas je tmavý, ať ze rtů vřelých tryskne požár vášně dravý, ať v oku smavém hraje čistý blankyt nebe, mám duši nejraději – v ní zřím nejvíc Tebe! 41

Kniha U břehu ztroskotaných (1907)
Autor Vladimír Frída