Sochař.
(Rud. Jeronýmu Wolfovi.)
1-1Stojí tu hotov práci započít.
1-2Však jako sfinga stojí nehybně,
1-3v levici dláto, v pravé kladivo
1-4a zírá před se ztopen v myšlenky
1-5na šedý balvan hrubý, nerovný,
1-6tak šklebící se, plný dutin, hranhran,
1-7jak vyrvali ho skály útrobám
1-8přes odpor všecek.
2-1Hus a Jeroným!
2-2V tu mrtvou hmotu život vdechnout má,
2-3v to mrtvé srdce skály ztrnulé
2-4vlít živá srdce velká, obrovská,
2-5jež celý národ sepnout dovedla
2-6svým nehasnoucím lásky plamenem,
2-7má Víře, Lásce vztyčit ideál,
2-8ukázat světu symbol pevnosti,
2-9má němé skále jazyk rozvázat,
2-10by promluvila činů dramatem
2-11a zahřímala troubou anděla
27
2-12v ty davy spáčů v brokát zhalených
2-13a v těžké látky zlatem protkané,
2-14jež každý plápol srdce udusí
2-15a každou prosbu k Bohu strhnou zpět.
2-16Má docílit, by kámen promluvil,
2-17jak kněz jen v hávu všedním, prostičkém,
2-18však s drahou řečí rodnou na retu
2-19můž’ větší divy skutků vykonat,
2-20než divným slovem v zlata záplavě,
2-21jen srdce je-li plno zbožnosti
2-22a čisté lásky...
2-23Hus a Jeroným!
2-24A sochař vzhlédl v němé extasi
2-25v azurnou klenbu k trůnu Velkněze
2-26a vzúpěl hlasem plným důvěry:
3-1Ty, Pane, který hájíš Nevinnu
3-2a bílou liljí věnčíš Čistotu
3-3a vyznavače Pravdy korunou
3-4Své dobroty a lásky oblažíš –:
3-5Ty veď mé dláto, veď mou pravici,
3-6ať život vkouzlím v tahy kamenné
3-7těch Mučenníků svatých za pravdu,
3-8by hanu vmetli těm dnes do tváří,
3-9již kdysi jim v tvář hanu metali,
3-10by jejich v nebe zbožně vzpjatý zor
3-11jim ukázal, že v duších „kacířů“
3-12víc plálo k Bohu čisté zbožnosti,
3-13než v klopících se zracích pokrytců,
3-14sršících hřích i v místě svěceném.
3-15Ty, sil mne, Pane, v práci přetěžké
28
3-16a vlej mi pružnosť v páži ztrnulou,
3-17ať vzplane aspoň odlesk činů těch,
3-18jichž duší byli Hus a Jeroným
3-19a za něž svět je vydal plamenům...
4-1A sochař vznesl výše kladivo.
PRAHA, ŘÍJEN 1894.
29