MÁ DUŠE VÍTĚZNÁ...
Život jest plavba rozvodněným veletokem.
Má duše vítězná...! Jak toužebně vzpomínáš jásavých líbánků vesel,
víš, když jsme jezerem zářivé lásky a ve vůni polibků pluli,
kdy jitra z růží se před námi třásla a skřivan si trilkoval vesel
a kdy ty růže nám zpájely smysly, kam jsme se hladinou hnuli...
Ó, duše vítězná...! Vzpomeň jen rosy jak v náruč nám sklonila palmu –
– rubíny hrály jí – vzpomeň jen slunka jak hustý břeh baldachýn stkal mu,
když, mladé, vystouplo z krvavých moří a naší se opřelo vůli...
Viď... my jsme pluli dál – – – Kam?... Ano: po zvucích jásavých žalmů...
Po zvucích posledních žalmů jsme pluli a břehy nám mizely v dáli...
Jezero rostlo nám v kypící řeku, však žalmy se honily hladí
a palmy mystické kynuly větvemi, v nichžto se hrdličky smály...
Ó, duše vítězná...! My pluli k palmám těm odvážní, silní a mladí,
my pluli šíleně v zuřivém záchvatu, vzbouřená krev kam nás nesla,
ačkoli v loďku nám vlny juž stříkaly, ač se nám vzpírala vesla –
my pluli šíleně za zpěvy žalmů a za věnci mystických palem...
Však, duše...! Orkán tu zaduněl pojednou, loďku nám převrhnul málem,
přehlušil žalmy a rozmetal palmy a stříbrný řeky proud naplnil kalem
a vichrem divokým rozvířil víry... Nad námi skřivan již ustrašen zpíval
a jezy závratné bouřily pod námi... Ó, vzpomeň, vítězná duše...!
7
V šílené rozkoši jásalo tělo, však zrak tvůj se zachmuřen díval
v ten divě roztoucírostoucí příval... Víš, jak nám ocean náručí kýval?!
A ty jsi šeptala: „Raději uspíme závratné touhy a zburcujem zoufalá snění –
hleď, jak se jez náš dme v širý pruh dlouhý a jak se vše mění a divoce pění –
ó, vesluj ku břehům...“
A tu jsem chopil se vesla, jež slední nám zbylozbylo,
a ty jsi očí svých ku nebi vznesla a modlitbu velikou pělas:
„Můj Pane!, lkala Jsi, uveď nás v růžová jitra a posvěť nám veliké dílo – –
jsme děti šlapaných luhů a chcem, by se rozpěly písní jak Hellas,
chcem, by v nich jásali slavíci lásky, by se v nich nepřestal Krásy zvon houpat
jak rajky pralesů v zrosených lijanech bělostných liljí a poupat...
Ó, Pane, žehnej nám posvátné dílo – – –
A víry ztichnuly po této písni a po této modlitbě Tvojí...
Hleď, duše vítězná... Zrcadlem bílých vod hrdlička s palmou se snesla
a za ní zástupy holubic bílých se s poupátky v zobáčcích rojí –
toť zvěst je příměří! – – Ó, duše, souhlasíš...?... Chopme se sledního vesla –!
Hle, vlny klesly a kal vod se snáší a paprsek vysušil lodičku naši –
nuž, duše, souhlasíš...? Břehy jsou holé sic – bouř strhla lesíky posvátných palem,
však plujme ku břehům... budem se opájet smutkem i žalem,
v tom síla, duše má... Jen když zas v líbánkách půjdeme spolu
zrosenou zahradou krvavých růží, v jichž lůžku vždy měkkounce ustelem bolu – –
nuž plujme ku břehům, má duše čistá... Doufej, že stihnem jich šťastně – –
8
– – – Však slyš, cos pod hladí...!
– Něco jak píseň, když zrosenou nivou se honí..!honí...!
– Něco jak první pláč mladého zvonu či první zpěv hrdinské básně...!
– Oh, plesej, duše má – –! Blahá to předzvěsť je žití, jež z posvátných vod se nám roní
a která mystickým světlem vždy svítí a mystickou hudbou vždy zvoní...
– Oh! Plesej, duše má – –! Silnou je modlitba toho, kdo s liljí v dlani se kloní!
9