CREDO.
Jsem básník slunce, hvězdných konstelací,
květnatých lích a modrých dívčích zraků,
poeta štěstí, který za soumraku
do duší žen a leknínů se ztrácí,
jsem zlatá muška, která v květů vůni
nejliběj sní a nejraději trůní.
Jsem básník slunce... Celý svět mi hraje
paprsků snem a dovádivým svitem,
vše, co se tiše kmitne pod blankytem,
hranolem duše promítám v své háje,
kde v svatých ohních vznáší se mé Božství
nad oltáři a v bílých liljí množství.
Jsem básník nocí, kdy se hvězdy čistí,
srpnových nocí, plných mysterií,
k nim duše má jak v bibli chodí čísti
a jako červ se pod jich tichem svíjí –:
mně zdává se, vše tato bílá světla
že pro mne jen a pro mé dítě zkvetla.
Jsem básník studánek a tichých hladí,
kde jako tajemství se leknín chví,
kde bílé rusalky a fauni mladí
se honí v zášeří...
Kde jako anděl jásá nad potokem
má zlatá víla s azurovým okem.
§21
Pojď, zlatá vílo, dej mi ručku v dlaň
a půjdem v kraj, kde bílé květy zrají,
kde božím slunkem stále jásá stráň
a v těžkých vůních mušky umírají –
pojdpojď, měsíc vyšel, rybník počal zpívat –
budem se mlčky k svatým hvězdám dívat...
22