CREDO.

CREDO.
Jsem básník slunce, hvězdných konstelací, květnatých lích a modrých dívčích zraků, poeta štěstí, který za soumraku do duší žen a leknínů se ztrácí, jsem zlatá muška, která v květů vůni nejliběj sní a nejraději trůní. Jsem básník slunce... Celý svět mi hraje paprsků snem a dovádivým svitem, vše, co se tiše kmitne pod blankytem, hranolem duše promítám v své háje, kde v svatých ohních vznáší se mé Božství nad oltáři a v bílých liljí množství. Jsem básník nocí, kdy se hvězdy čistí, srpnových nocí, plných mysterií, k nim duše má jak v bibli chodí čísti a jako červ se pod jich tichem svíjí –: mně zdává se, vše tato bílá světla že pro mne jen a pro mé dítě zkvetla. Jsem básník studánek a tichých hladí, kde jako tajemství se leknín chví, kde bílé rusalky a fauni mladí se honí v zášeří... Kde jako anděl jásá nad potokem má zlatá víla s azurovým okem. §21 Pojď, zlatá vílo, dej mi ručku v dlaň a půjdem v kraj, kde bílé květy zrají, kde božím slunkem stále jásá stráň a v těžkých vůních mušky umírají – pojdpojď, měsíc vyšel, rybník počal zpívat – budem se mlčky k svatým hvězdám dívat... 22