Ó, DÍTĚ, RCI MI...

František Sekanina

Ó, DÍTĚ, RCI MI...
Ó, dítě, rci mi, co dělá chudobka naše...? Víš, v tichý podvečer vyšli jsme procházkou – hořelo nebe a hořely hory i lesy a srdce bila nám v divoké rozkoši štěstí – víš o tom, dítě...? Příroda vzlykala v dusivém objetí, neb tenkrát ponejprv s Vesnou si polibek daly – – Šly vody potůčkem tajemně zurčíce, skřivánci zpívali první své písně – vždyť víšvíš, jak plakalas, když nám je červánek zhltil... Však bylo tichounko – Příroda vzlykala vlažnými oddechy jarního snění – a my jsme slyšeli potůčky šumět... Šuměly, zurčely stříbrné potůčky a Tvoje oči se blouznivě vpíjely do nich – – – – a země voněla omládlá, toužícítoužící, jak vzplát by do květů chtěla – – Oh, vím, jak v zahřátém ňádru juž se jí poupata chvěla v bolestném čekání rosy a vzduchu a světla... Potůčky zurčely – – krajina kvetla – – – – – – – – – – – – – – – – – – – TedTeď víš juž, dítě, as, jak se to stalo: K západu mračno jdouc, v krvi si hrálo jak dítě v postýlce, když máť je do spánku nutínutí, a tiše broukalo se slunkem hrajíc – – Nuž, Ty – víš? – klesnulas na mladou zem, vznešena láskou a veliká štěstím, 31 až hlas Tvůj rozehřál vonící lada: Jak Tě mám ráda...! – – – A krajem táhlo dál: Oh, ráda, ráda...! Stříbrné potůčky hrály a zurčely, skřivánek umlkl u nebe kdesi – a já se rozhledl omládlým večerem: Hle, u Tvých nohou, zázračné dítě, bělostná chudobka rozkvetla – – vezmi ji! – Vždyť Tvoje píseň ji budila ze sna – – Vezmi ji, chudobku – bělostnou chudobku, bude nám vzpomínat na krásnou píseň, bude nám rozkvétat z bělostných poupátek v bělostná kvítka a v bělostné plody – – Chudobka bude nám do lásky svítit... Nuž, dítě, rci mi dnes: Co dělá chudobka naše...? 32

Básně v knize Lyrické intermezzo: