SMRT PŘIŠLA KE MNĚ KDYS...

SMRT PŘIŠLA KE MNĚ KDYS...
Ano. Docela tiše však. Překrásná, podobna víle, po špičkách kradla se smutná a bledá ku mému loži, kde podušky hořely bílé – – ŠlaŠla, jak když milenka miláčka hledá –... Však rubáš nechala venku, citlivá žena a přišla bez kosy, aby se nelekla duše... Jen v bílé sněhové dlani smutné té Paní neslyšně povzdechla palma a černé lilije na ní – Ach, jak mi voněly tenkrát předtuchou tajemných cest! A tak se blížila krásná a bledá jak ta, jež milenců hostinu hledá – a tak se přikradla k loži v růžových zásvitech ranních s černými vlasy, jež tekly jí po bílých skráních jak smutné lijany hřbitovních vrb. A mávla palmou. V hrdle jí zazvonil pláč. Však tu jsem potopil smutné své zraky do její vznícených očí a náhlou modlitbou Žití výsknul můj divoký pláč... Bože, já hleděl v ty čarovné, hluboké zraky a já ji silou strh’ k sobě, tu Ženu bílou a krásnoukrásnou, a v horoucí vášni ji líbal, než hořící ohně v ní zhasnouzhasnou, a vpil se jí v plamenná ústa i v nachově rozžaté tělo, až lůžko bělostné v divokých vlnách se chvělo. Ach, Bože, my jsme se zpíjeli tak dlouho, tak dlouho...! 11 Pod námi bělostná těla zlámaných palem se chvěla a z černých uvadlých květů zazněl k nám nový pláč Žití. Ach, čím že zaplakal? Hrůzou, v níž tajemné svítí jak z dálek přes mlhy, kde kvítí do plodů zraje... Nám v duších rozkvetla Pohádka máje. – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – A kraj se prozářil – závojem květů se potáh’, modrými mlhami Griegovy písně se nesly – Do dálek moře se vzdulo a hučelo v obrovských notách a do vln andělé zlatými tepali vesly. A nad ním Paní šla – – – Překrásná, podobna víle, pryč v dálku kráčela, kde nové tušila květy – – Pod ní se bouřilo moře a pěny se vzpínaly bílé a do nich házela Paní své z lůna jí pučící květy. – – – – – – – – – – – Ó, bílé lekníny, zplozené výkřikem Žití, jak smutně sníte, když měsíc jde hladí – pohledem na vás se nitro mé do ohňů nítí, neb ve vás žiju a vidím své Mládí. A budu se v extasi na vás vždy dívat a budu slouchat jak srdce vám buší a budu touhou mřít a budu zpívat, až do vás vezpívám celou svou duši. 12