SERENÁDA.

František Sekanina

SERENÁDA.
V noc hvězdy zasvitly, měsíc je bílý – pojď v moji náruč sem, teď Bůh jen zří tě – hle, v hájích před námi honí se Víly a hrají ve vlnkách – Vidíš je, dítě...? A tiše v rákosí v záchvatu lásky zmámení Satyři číhají skrytě – až Víly půjdou spat, jich zlaté vlásky zasypou polibky – Bojíš se, dítě...? Hle, juž se zvedají – – Že háj to šumí?... To štěstím Víly mrou, lapeny v sítě – – Pojď v moji náruč blíž, noc všecko stlumí – měsíc k nám rozmlouvá – – Slyšíš ho, dítě...? 26