CHVILKA SNĚNÍ.

František Sekanina

CHVILKA SNĚNÍ.
I.
Až jednou Bůh nám v dlaně kvítek vloží, v jehožto kalich naše duše vplují, já řeknu TiTi, jak spolu v žití půjdem: To bude píseň tiše blouznivá, již pod okny nám fontán bude pět o PrinceznáchPrinceznách, jak umírají štěstím, když najdou Prince zakletého v háj –, o bílých Nymfách, kterak v houštině kdes rozkoší lkají Fauna v náručí, o potůčcích jak zpívají a jdou a nesou vůni jásajících břehů, o Vílách, Bůžcích... o všem bude zpívat nám onen fontán – víš, ten pod okny... A naše duše, v jednom květu snící, budou se chvět a z kalichu se klonit a k sobě tulit ve blouznivých snech – a budou zíratzírat, jak tam u fontány pár holoubků se napájí a svítísvítí, a smát se budou oněm pohádkám i holoubkům i jejich perutím a budou hádat: Proč as bloudkové, ti holoubci, vždy najednou jdou pít, když stružka pro ně úzká tak a malá?... A proč pak asi ve hře lakotné své zobáčky vždy v jednu krůpěj vbodnou, když miliony v sluníčku jich hrá?... – – A podobně tak duše ptát se budou a s dumou v oku budou přemítat o pohádkách a těchto bílých snech... 27 A my?... Ó, dítě! V němém objetí jak obláčky dva po blankytném nebi poplujem žitím... Kalich duší svých všem krásám otevřem a sladkou rosou jej sytit budem, by nám neuvad’. Tam v dálce kdesi bude slunko plát – – Hle, dítě zlaté – k němu budem plout ve vůni liljí, v písních fontány a v jeho oheň oba najednou pak tiše klesnem... Lilje budou kvést – Nám ještě do snů fontán zazpívá... 28

Básně v knize Lyrické intermezzo: