PÍSEŇ.

PÍSEŇ.
II.
Pojď, dítě – půjdem do zahrad, kde naše duše opijí se ve sny – tam nikdo z lidí nebude nás znát, jen dobrý Bůh nás v svazek sepne těsný. Záhony liljí obrovských i malých ku nebi vznesou bělostný svůj kalich a budou plát a vůní svou nás hřát – – pojdpojď, dítě – půjdem do zahrad... VíšVíš, jak jsme jednou v bílý vešli sad...? Záhony liljí v puky hnaly právě – V nich měsíc spal a zlaté mušky v trávě – Oh, víš, mé dítě, jak jsem Tě měl rád...? PojdPojď, půjdem do zahrad – – 37