DUBNOVÉ JITRO.

František Sekanina

DUBNOVÉ JITRO.
Vstalo jak Neronů polibky zhýčkané dítě z měkkounkých hedvábů, vonících růžovým snem, s hlavičkou sepiatou ve zlatých paprsků sítě a v čílku s královským diademem. Vstalo a smálo se. Ručičky za hlavou seplo u v sladkém zívnutí přivřelo očka, k růžím se vinulo, dýchajíc mladičké teplo na chvilku ještě, než přitloustlé bonny se dočká. Zívalo, zpívalo. Hrálo si v růžových snech. Na oknech ložnice úsměv mu zazářil světlý. Pod jeho pohledy blatouch a koniklec kvetly a smutným hladinám snilo se o leknínech. 51