SLOKY.

SLOKY.
II.
Proč někdy klopíš zrak ve dlouhých polibcích? Oh, vím – Bůh velký je a k čistým v lásce mluví – To, co se snáší k nim, to není bílý sníh jak hvězdný lijavec za nocí mlčících – to lásky zásvitem Bůh k čistým duším mluví... A Bůh-li promluví, tu bílých liljí květ jak poupě milosti v nás rozpučí a vzrůstá – V jich vůně mystické si rajský slavík sed’ a písní andělskou v nás nový kouzlí svět – – – V ty chvilky líbám Tě na oči, vlas i ústa... 33