CUKROVAR.
Mozolnatou hrstí,
odňali dělníci říjnové prsti
sladký plod.
Tisíce potahů přejelo mostní váhy
a jako o závod
(ztracená minuta je hřích)
se hromadila řepa
v továrních nádvořích.
A záhy,
zazářil do noci,
zazářil cukrovar
a čerpadla
počala ssáti vodu,
trubkami vodovodu,
by oddělena byla zem
s hnědého plodu.
Pak řezačky
v transmissích doprovodu
počaly krouhati
v nervosních záchvěvech
se škubající maso cukrovky.
A potom uhlí, oheň, voda,
a znovu uhlí, oheň, pára,
15
pomocí chemiků a techniků,
spoutají šťávu raffineriím.
Tvoří se, tvoří,
cukrová hmota,
které pak kabel,
telegraf, kolej,
přístav a parník
cestu razí na trh.
Večer i ráno,
v noci i poledne,
na západ, na sever,
na jih a na východ,
bílá jde cesta,
z které si člověk bere sladkost,
chemickou složku tvořící krev,
chemickou složku tvořící kosti.
16