CUKROVAR.

Michal Mareš

CUKROVAR.
Mozolnatou hrstí, odňali dělníci říjnové prsti sladký plod. Tisíce potahů přejelo mostní váhy a jako o závod (ztracená minuta je hřích) se hromadila řepa v továrních nádvořích. A záhy, zazářil do noci, zazářil cukrovar a čerpadla počala ssáti vodu, trubkami vodovodu, by oddělena byla zem s hnědého plodu. Pak řezačky v transmissích doprovodu počaly krouhati v nervosních záchvěvech se škubající maso cukrovky. A potom uhlí, oheň, voda, a znovu uhlí, oheň, pára, 15 pomocí chemiků a techniků, spoutají šťávu raffineriím. Tvoří se, tvoří, cukrová hmota, které pak kabel, telegraf, kolej, přístav a parník cestu razí na trh. Večer i ráno, v noci i poledne, na západ, na sever, na jih a na východ, bílá jde cesta, z které si člověk bere sladkost, chemickou složku tvořící krev, chemickou složku tvořící kosti. 16