PO DESÁTÉ VEČER.

Michal Mareš

PO DESÁTÉ VEČER.
Rozžaty svítilny. Zhasnutí dne. Vzduch žhavý tiskne k zemi se. Poslední tramway jede k remise. Je konec uličnímu víru. Naposled vrátný vyhlédne, pak zámek v dveřích zapadne, a vše se odmlčelo. Kdesi se ještě rozhučelo v průvodu klavíru cello. Pastorale. V prastaré katedrále zvonková hra hrá Ave. Kam zajít? K tobě, „Modrý páve?“ Ne, půjdem k upíru. Mnoho má hospod Amsterodam a tančíren a dam. Proč truchlit v ulicích? 69 „Madame, venez, nous danserons, two step et one step!“ Plechový plakát vin champagne, na láhvi štítek Heidsieck, na lampě červené Salon de danse.“ Kdes v námořnickém brlohu svou leckdo skončí úlohu. Vy dobří lidé, spěte! „Dobrou noc,“ naše je noc a váš je den. Kvartetto, číšník, whisky, sekt. Několik apačů a v rohu ostrý hrot: opilý intelekt, dívá se po rusku. Co do toho. Můj mozek myslí na foxtrot a jazz a na nic jiného. 70