PŘEDMĚSTÍ PRACUJE.

Michal Mareš

PŘEDMĚSTÍ PRACUJE.
Slunce se vyhouplovyhouplo, vykřiklo k předměstí, že počal nový den. V proudech jdou dělníci z vesnic, vzdálených na kilometry. Jdou za cílem: Do přádelen, barvíren, strojíren, tkalcoven, koželužen. Jdou do skladišť prken, do přístavu, skládat vagony. V červených šátcích, v bílých šátcích, se skrývá chleba skýva, sýr, tlačenka. Ó chudá jídla, s přibalenou láskou, prostou něhou žen, čekajících do večera! Smaltové bandasky, 48 naplněny polévkou, obilní kávou... V levé ruce uzlík, v pravé ruce džbánek. Je sedm hodin. Na všech továrnách současně zařvaly, tubové píšťaly, sirény v střední poloze, vysoké píšťaly, vychrstly páru k obloze. Parní varhany. A v ulicích započla práce i v továrnách. Buď práci čest. Teď zdravím Tebe, stará paní, před tvojím domkem, spojuješ lany několik akátů, věsíš prádlo. Buď pozdraven, lepiči plakátů, cídiči lamp. (Jásavý cinkot kladiv dlaždičů.) 49 Pod velkým deštníkem rozložen hokynářský krám, s výkřikem žlutých citronů, červených jablek, melounů. A pevně zaseknut v dřevěném stožáru je telegrafní dělník. Na řece hlubidlo, pískový prám. Stříkačka pádí k požáru. Nahla se s okna prsa ženy (div ňadra přes římsu se nepřehoupla),nepřehoupla). Do slunce kladou ruce ženy peřinky, pleny. Zrak mladíkův zachytla roztoužený, nosiče piva. Teď spustil harmonikář, zpívá: „Vy zelený hájové...“ Slunce stoupá. Předměstí. 50