ÚNOROVÝ DEN.

Michal Mareš

ÚNOROVÝ DEN.
Hola! Překrásný únorový den. Za město ven, na periferii tramway mne dovezla. Mosazné tyče houpaček v slunci se lesknou, v půlkruzích od země k plachtoví, kolovrat nehraje píseň dnes tesknou, v střelnici bručí medvěd plechový, střelený apačem. Hej, hola! kolotoč točí se do kola. Vstupné tři krejcary: Já se teď projedu s bledými dětmi, oděnými v cáry. Jásejte kluci, výskejte holky, teď sem, teď tam, za chvíli uteku bůh ví kam. 36 Dnes nechci Vás vidět, ubohé sestry, jak hrabete v popelu na smetišti, ve starém skle a smaltovém nádobí, zrak jak váš znavený, bídou ztuhlý, po hadrech pátrá, kostech a uhlí za továrními zdmi. Promiňte den mi dnes barevně pestrý, dnes duše chce jásat, jak na dětském hříšti. Veselý květ dnes kabát můj zdobí, ubohé sestry, promiňte mi. * Silnicí, silnicí, ráz, dva, tři, čtyři, patnáct jde skautů, široké klobouky, zelené košile, kolena nahá. Všech třicet kolen, brilantní mechanika, jediný pohyb. Měšťáček obtloustlý jede teď v autu, silnice prach víří. Na chvíli někdy 37 se rozpory smíří, třídní nenávist uniká, (na chvíli). Ke skupině skautů se přidružím, v knoflíku květ bílý, zlaté je slunce, modré je nebe. Pochodem s vámi, hoši, teď půjdu silnicí, silnicí, podél telegrafních tyčí, ovocných stromů, zájezdních hospod, pochodem, pochod. Výbojně kohout křičí Kikiriki, kikirikiíí. Vystoupím s vámi na skálu, půjdu do lesa. 38