V PŮL TŘETÍ RÁNO.

Michal Mareš

V PŮL TŘETÍ RÁNO.
Teď elektrické lampy vypnuty – a do ulic den nový nahlédl, plynové lampy zvolna zhašeny. Pomalý drožkář jede ulicí, na rozích stojí nevěstky a čekají. Sluhové z tiskáren balíky vezou žurnálů, na různá nádraží a policejní strážníci zkoušejí závěsy zavřených obchodů. Tma v oknech ženy, již mám rád. Na nebi mrak na věčném pochodu. A vůně akátů, odkudsi vane ze zahrad. Lepiči plakátů barevnou na zeď lepí směs, program nového dne: Biograf. Boxmatch. Kopaná. Divadlo. Dražba. Kabaret,Kabaret. Rozsudky pro lichvu. Největší pozornost však vzbudí návěští s hodinou pohřbu, hudbou vojenskou 71 v apačském publiku. Opilý člověk vede monolog. „Ty blázne, proč ses zastřelil? Že jsi měl hlad? Dobře bys udělal, kdybys byl krad! Co pak jsi zapomněl, co tvrdil medik X?“ „Vždycky je krádež čestnější než žebrota.“ A někde za rohem žaluje, zaniká zoufalý hlas. Na střeše počal zpívat kos. 72