BŘEZNOVÉ JITRO – BŘEZNOVÉ POLEDNE.

Michal Mareš

BŘEZNOVÉ JITRO – BŘEZNOVÉ POLEDNE.
„Dej pánbu dobrýtro“ „Dobré jitro“ Kikirikiíí a slunné březnové ráno plné nitro zvukem lyriky expresní, impressní. Požehnáno je orbě, která sní; Probuzení v barvě indické rudi. Malířským okem piju přírodu. Kmit indiga nad borem, na vodu stře se modř a běl. Obrysy dohledu v božské Anarchii jásají v kadmiu, bez forem, fialově. 39 Píseň bych pěl bezzákonnou. Tryskají barvy v nesčetných odstínech z oblohy, z mladého žita, z pšenice, z čerstvě zoraných polípolí, údolíúdolí, z rozházeného vápna, čilského ledku, shnilé slámy, z hnoje: Sepia, okr, sienna. A nyní podléhám výtržnostem, nad vibrujícími chtíči země, v slunci se hřejícími muškami, červy, brouky, mravenci. Teplý je vzduchu tok, září pahorků témě. Dolů s obuví! Proběhnu studený potok, rukama bláznivě mávaje, křiče co právě mě napadne; a vyvolávaje 40 do trávy sotva zrozené jarního dne, se vrhnu a hryzavým polibkem se spojím s hlínou a vonnými kořeny, s hlínou, z níž jsem stvořený, rty moje splynou. Slunce stouplo. V polích se pracuje, koně a voli, průvodci člověka, táhnou pluh, secí stroj. Poprvé vylétl včelí roj. Píseň odvěká stoupá k nebesům, štěstím se chvěje luh, pole, lesy, nivy, slavnostně zní,zní expressní hvizd vzdálené lokomotivy, v orgiích jarního dne. „Dej pánbů zdraví.“ 41 „Dobrý poledne.“ Zastav se kočí, zastav chalupnice, vždyť i vám září z spocených tváří štěstí. Radostné máte obočí. Má ruka objatá tvrdou pěstí. Lesknou se zuby, planou oči. Tvrdá je ruka, měkké je srdce. 42