POZDNÍ ODPŮLDNE.

Michal Mareš

POZDNÍ ODPŮLDNE.
Jásavé odpůldne nad lesem leží, mne na žádném nezáleží. Naslouchám písni vonných lesů, beze hlesu. Mozkem kmitla myšlenka – na práci v továrnách, v lomech a dolech. Na stero ech, zaznívá mezi tisíci stromy. Z dálných lomů hromy výbuchy ekrasitu, trhaných skal. A les jako kdyby lkal pod sekyrou dřevorubců. Lučinou, lučinou, děti jdou, děti jdou, (les skýtá hody) na jahody. To budou černá ústa a červené rty, až budou sedět ruce v klínu a pojídat sladké plody. Vonné houby přinesou domů. 78 Je na potoku řada mlýnů a každý vesele klepe tepe-pe-pe. Ó dřevorubci! Proč kácíte kmeny? Je toho třeba, na stavbu lešení, mostů a lodí. A stožár mnohý se vesele vztýčí s barevnou vlajkou při rušné muzice. A podél trati je třeba telegrafních tyčí, a v milostném závratu tak mnohý klesne na lůžko z těchto kmenů, jež truhlář změní v postele. A na konec ti ustele ve vonná prkna hrobník. Je třeba porážeti stromy. Na rameni s puškou lesník osamělou stezkou. Děti jdou, 79 domů jdou zrosenou lučinou. V zástěrách houby ve džbáncích jahody. Les upad v klid. Přestal rytmický, rychlý řez pil. A někde za kopcem píšťala troubí. Večer svou vládu nastoupil. Již není práce hluku. Proč je tak smutně, když žežulka volá kuku, kuku? 80