POZDNÍ ODPŮLDNE.
Jásavé odpůldne nad lesem leží,
mne na žádném nezáleží.
Naslouchám písni vonných lesů,
beze hlesu.
Mozkem kmitla myšlenka –
na práci v továrnách,
v lomech a dolech.
Na stero ech,
zaznívá mezi tisíci stromy.
Z dálných lomů hromy
výbuchy ekrasitu,
trhaných skal.
A les jako kdyby lkal
pod sekyrou dřevorubců.
Lučinou, lučinou,
děti jdou, děti jdou,
(les skýtá hody)
na jahody.
To budou černá ústa
a červené rty,
až budou sedět ruce v klínu
a pojídat sladké plody.
Vonné houby přinesou domů.
78
Je na potoku řada mlýnů
a každý vesele klepe
tepe-pe-pe.
Ó dřevorubci!
Proč kácíte kmeny?
Je toho třeba,
na stavbu lešení,
mostů a lodí.
A stožár mnohý se vesele vztýčí
s barevnou vlajkou
při rušné muzice.
A podél trati
je třeba telegrafních tyčí,
a v milostném závratu
tak mnohý klesne
na lůžko z těchto kmenů,
jež truhlář změní
v postele.
A na konec ti ustele
ve vonná prkna
hrobník.
Je třeba porážeti stromy.
Na rameni s puškou
lesník osamělou stezkou.
Děti jdou,
79
domů jdou
zrosenou lučinou.
V zástěrách houby
ve džbáncích jahody.
Les upad v klid.
Přestal rytmický,
rychlý řez pil.
A někde za kopcem
píšťala troubí.
Večer svou vládu nastoupil.
Již není práce hluku.
Proč je tak smutně,
když žežulka volá
kuku, kuku?
80