VYHLÍDKA NA MĚSTO.

Michal Mareš

VYHLÍDKA NA MĚSTO.
Ó je to krásné, pít vlastní obličej v sklenici vína, od vína pohlížet s vysoké terasy na krásy metropole. Kdes v dálce zatroubil, automobil. Tramway nehlučně běží po nábřeží. Hodiny varují s věží. Motýl se ve vzduchu zasnoubil. Rytmicky vesluje na řece člun. Chvílemi proplují s křiklavým kloboukem pod mostním obloukem dámy, z blízskéblízké plovárny. Gotické, románské chrámy, jsou v odporu se vzducholodí, z níž pilot chvílemi hodí,hodí 55 roj barevných ptáků, bůhví jakých letáků. A pohledem, dalekohledem, v okenní rámy: Zde bydlí chudák, mezi komíny továrny. Sirnatě žlutý kouř. Tam bydlí boháč,boháč. V barokním, moderním slohu. A façád massivních domů strážci jsou kopule křesťanských dómů. Ti se shora vymění úlohu s těmi ze zdola, nechať to chvíli potrvá. Z moderní čtvrti sem doléhá a opět se ztrácí, ryk divokých demonstrací. V kadmiu slunce střechy metropole. Za městem křičí žluť zralého pole, úrodných lánů. 56 Vysoko zpívá motor aeroplanu. Čtverem drátěných lan, vrchol jest upoután jiskrové stanice. Zelená tramway, nábytkový vůz, červená tramway. Zlatá střecha parlamentu. Ta krásná budovabudova, do které schází hudební automat, bubny a puklice. A nad kterou chybí aeroplan, jako kdys létaly v Paříži. Poctiví lidé sedí za mříží. Hodiny varují s věží. Tramway nehlučně běží po nábřeží. Kdes v dálce zatroubil automobil. 57