PÍSEŇ PERIFERIE.

Michal Mareš

PÍSEŇ PERIFERIE.
Jdem z výletu domů. My zachytli malířské, technické, zvukové dojmy. Z mozku mého stal se akkumulator, z Pavlina transformator. Myšlenky vybíjím, ona je předvádí, do duše, srdce. Kreslíme, měříme, zpíváme, analysujeme. Rozhovor: O tom, jak pluje vor, jambicky zaseknuv vesla do zad, která jej k Drážďanům nesla. Utíká cesta domů. Lanová dráha v kamenném lomu se s nákladem sune k říčnímu prámu spletivem trámů. Ve skále několik kmitů. [7] Pak výbuchy dynamitu. Na nás se směje oheň kovárny. Kouř přižehnutých kopyt, výkřik kovadlin. Dým z chemické továrny, stoupaje k nebi, velebí strojníka, topiče, lučebníka. A větrník si pěje ve větru doprovodu, jak ssaje krůpěje, jak čerpá vodu do hnědé cihelny. Dřevěná bouda: Výčep piva. Žlutá jíva, v ní zpívá kos. Louka, louka, louka, pole, pole, pole. Parník houká. Proč jsi smutný, topole? 8 Ó sladké předměstské dění; mizerné dláždění, ženy bez pudru, šminku, Výčep lihovin čepují žitnou, rum a kmínku. Z hospody vytéká píseň líná, hudební automat hraje, solomandolina. Několik kroků dále. Teď rozbřeskly se lampy přístavní rampy. Několik kroků dále. Nahlédnem do dílny, ve žluti svítilny pracuje natěrač, a plní ulici vůní barev a laků. Mám tě tak rád, periferie, bez přetvářky, koketerie. Jen na předměstí je pravá žeň pro kresbu figurální, krajinářskou. A básnické je veledílo 9 a hudební je veledílo a pastva pro oči: Kolo dětí, z úst jejichž letí prostičký zpěv: „Modrají se pomněnečky, zelená se klokočí, klokočí“..klokočí“... 10