ZA MĚSTEM.

Michal Mareš

ZA MĚSTEM.
Ó hranice města, myšlenek zřídla. Poslední domy velkoměsta. Stotisíc radostných zákmitů do duše vniká. Rozpjal vítr svá bouřlivá křídla, uchopil plochy barevných draků, čtyřhranných, špičatých, papírových, do vzduchu zdvih. Na režné niti upoutané sovy a psaníčka, šipky a draky vnesl je v mraky kam míří zraky hochů, s klubkem v rukách. Truchlivě bledne strniště. Několik paží hrabe díry. (Myši a krtci uprchněte.) Létadla vesele objímá vítr, který k nám severní vyslal pól, na cestě dotkl se ruských plání, moskevských věží, kostelů, hradů, bařin a vesnic a měst. Sportovní hříště: přes ohradu 65 nadšený potlesk a „Góóóól“ z tisíců hrdel zní. Bez ustání padají rány z nějaké střelnice. K předměstí létnou lesklé vrány z předměstské vesnice. Spirály zvuku vysílají hrany. Myšlenky mám na holku perversní. Než přijde mráz, jenž zničí v ráz, poslední stopy zeleně, sem půjdu s ní a v strništi jetele nám říjen ustele. Myšlenek konec. K městu zpět. Hradební zdi tvoří moderní kresbu. Na hradbách děti honí motýly, pod hradbou mloky. Střelnice, houpačky, pernikářská bouda. 66