PROBUZENÍ.

Michal Mareš

PROBUZENÍ. (Anetce, milé své ženě.)
Přišel jsem pozdě. Trochu ještě spím. Má žena je v kuchyni, dobře však vím, že sype do bílé klece zrní zlatému ptáčeti, jež právě pípe. Slyším bizarní zvuk drátěné síťky pod rukou doteku. Pojednou zazní hovor a hluk. Pak dětský křik. Jen okamžik a dveřmi pokoje hlas rozeznávám sousedky, její tříletý kluk je také při tom. Hovor: Má žena dětskou radost má, z šedivé slepice, černého králíka. A co tak vypráví, že slepice již snesla vajíčkovajíčko, 13 tříletý kluk hrá na harmoniku fa-fi-fra-fu, bez rythmu, bez taktu. Dech tahá zpět a opět vydechne dirkami nástroje. Vše je tak krásné, dveře otevru, zvědavě nahlédnu a hledím jitru vstříc, slunnému dnu – úsměvem od všech přivítán, slepice hledí se strany, tak pěkně jedním okem, králík hbitým skokem je u mne. (Kluk myslí, že hrá na varhany). Žena mne hladí pohledem, sousedka pozdravem, sousedčin kluk mě chytá za župan a myslí písničku že fouká překrásnou, z malé, zinkovým plechem pobité harmoniky. A on se nemýlí,nemýlí. 14
Básně v knize Přicházím z periferie:
  1. PÍSEŇ PERIFERIE.
  2. ODJEZD.
  3. PROBUZENÍ.
  4. CUKROVAR.
  5. PĚT MINUT REVOLUČNÍHO FILMU.
  6. NOKTURNO.
  7. BÍLÉ UHLÍ.
  8. PROJÍŽĎKA V BERLÍNSKÉ DROŽCE.
  9. JISKROVÁ STANICE.
  10. VÝLET DĚLNÍKŮ.
  11. RUDÉ NĚMECKO.
  12. ÚNOROVÝ DEN.
  13. BŘEZNOVÉ JITRO – BŘEZNOVÉ POLEDNE.
  14. KLÍČENÍ.
  15. NA NOČNÍ KŘIŽOVATCE.
  16. PŘEDMĚSTÍ PRACUJE.
  17. MÁ HLAVA JE FOTOGRAFICKÝ PŘÍSTROJ.
  18. VYHLÍDKA NA MĚSTO.
  19. KONEC ZIMY.
  20. KINO V PŘÍRODĚ.
  21. DNES PŘIJDE KOLOVRÁTKÁŘ.
  22. ZA MĚSTEM.
  23. POLEDNE U MRTVÝCH.
  24. PO DESÁTÉ VEČER.
  25. V PŮL TŘETÍ RÁNO.
  26. FRAGMENT ZTRACENÉHO RUKOPISU.
  27. CESTA PARNÍKEM.
  28. SAD V DUBNU.
  29. SVEZENO OBILÍ.
  30. NEPŮJDU K OKNU.
  31. POZDNÍ ODPŮLDNE.
  32. O MARNOSTI.
  33. VEČER DEVÁTÉHO MĚSÍCE.