KLÍČENÍ.

Michal Mareš

KLÍČENÍ.
Hostinec „U bílé růže.“ V posledních domech za předměstím. Jircháři páchnoucí tříslem, puchem hovězí kůže, dělnícídělníci droucí v kamenných lomech, hlídači s mosazným číslem, různé existence a zahaleči, povaleči, několik chasníků z mlýna, společnost brusičů líná, všichni přišli, vyžít, zabít, večer soboty. Zítra přijdou v neděli,neděli. Do roboty v pondělí. „Pivo, pivo, pivo. Dej mi čtvrtku vína, mně dej guláš, a mně salám, já chci silný grog.“ „Jest-li pak máš velkou sklenku 43 jalovcové s dobrým rumem? – „Přines flašku limonády.“ (Apač objednává pro milenku.) A hostinský i hostinská, jak by byli ve varietévarieté, učili se balancovat s nádobím a nádobami, nakupí před hosty lahve, sklenice, pak talíře a mísy, nože, vidličky a lžíce, v chvatu, v letu. (Ó jak se vše pestře mísí, rychle barvy na paletu, barvy vidí se i slyší) CÉZANNOVSKÉ ZÁTIŠÍ: V karbidovém světle září barvy, barvy, barvy, barvy. Granátově svítí pivo. Malinově rudne voda. Zeleň v osmihranných sklenkách vykřikuje kontušovka. V odrazu teď prudkých světel 44 usmívá se jasně koflík. Hnědě mlčí stůl. Vyrušuje prasklý talíř. Stěnu tvoří při zátiší, modrá košile a černý knoflík (zoufal bych, že nejsem malíř) ze solničky jásá sůl, cinobr papriky. Z vychrtlých lahví opojné záblesky a tiché výkřiky. U stolu jirchářů lidový politik vykládá o Rusku, a jak na Něvském prospektu k nebesům Trockij zahrozil a na ramenou lid jak nosil Lenina. Hostinec „Bílá růže“ v posledních domech za předměstím. Klíčení. 45