KLÍČENÍ.
Hostinec „U bílé růže.“
V posledních domech za předměstím.
Jircháři páchnoucí tříslem,
puchem hovězí kůže,
dělnícídělníci droucí v kamenných lomech,
hlídači s mosazným číslem,
různé existence a zahaleči,
povaleči,
několik chasníků z mlýna,
společnost brusičů líná,
všichni přišli,
vyžít,
zabít,
večer soboty.
Zítra přijdou v neděli,neděli.
Do roboty v pondělí.
„Pivo, pivo, pivo.
Dej mi čtvrtku vína,
mně dej guláš,
a mně salám,
já chci silný grog.“
„Jest-li pak máš velkou sklenku
43
jalovcové s dobrým rumem? –
„Přines flašku limonády.“
(Apač objednává pro milenku.)
A hostinský i hostinská,
jak by byli ve varietévarieté,
učili se balancovat
s nádobím a nádobami,
nakupí před hosty lahve,
sklenice,
pak talíře a mísy,
nože, vidličky a lžíce,
v chvatu,
v letu.
(Ó jak se vše pestře mísí,
rychle barvy na paletu,
barvy vidí se i slyší)
CÉZANNOVSKÉ ZÁTIŠÍ:
V karbidovém světle září
barvy, barvy, barvy, barvy.
Granátově svítí pivo.
Malinově rudne voda.
Zeleň v osmihranných sklenkách
vykřikuje kontušovka.
V odrazu teď prudkých světel
44
usmívá se jasně koflík.
Hnědě mlčí stůl.
Vyrušuje prasklý talíř.
Stěnu tvoří při zátiší,
modrá košile
a černý knoflík
(zoufal bych, že nejsem malíř)
ze solničky jásá sůl,
cinobr papriky.
Z vychrtlých lahví
opojné záblesky
a tiché výkřiky.
U stolu jirchářů lidový politik
vykládá o Rusku,
a jak na Něvském prospektu
k nebesům Trockij zahrozil
a na ramenou lid jak nosil Lenina.
Hostinec „Bílá růže“
v posledních domech za
předměstím.
Klíčení.
45