NOKTURNO.

Michal Mareš

NOKTURNO. Básníku Theodoru Däublerovi.
Městečko spí. Spí jeho lid. Chtěl bych se pomodlit. Všude je klid. Úzký měsíční srp. V oddechu chrp kvetoucí žito voní. Píseň svou monotonní zpívá síť telefonní na silnici. A stejně jednotvárně korouhev skřípe na továrně. Na trati, v dáli zlomeně zvoní nádražní signály. Z polabských vesnic bijí hodiny na věžích. Meteor nehlučně slít. „Dobrou noc milenko“ „Přijď, hochu, zítra 19 ke staré vrbě, v půl dvanácté v noci!“ Teď skřípla a zapadla dvířka. Nebesa hvězdy vroubí. Z polabských vesnic bijí hodiny na věžích. Zas nehlučně meteor slít. Ponocný slavnostně troubí. Chtěl bych se pomodlit s Gustavem Mahlerem ve druhé větě sedmé symfonie. 20