NOKTURNO.
Básníku Theodoru Däublerovi.
Městečko spí.
Spí jeho lid.
Chtěl bych se pomodlit.
Všude je klid.
Úzký měsíční srp.
V oddechu chrp
kvetoucí žito voní.
Píseň svou monotonní
zpívá síť telefonní
na silnici.
A stejně jednotvárně
korouhev skřípe na továrně.
Na trati,
v dáli
zlomeně zvoní
nádražní signály.
Z polabských vesnic bijí
hodiny na věžích.
Meteor nehlučně slít.
„Dobrou noc milenko“
„Přijď, hochu, zítra
19
ke staré vrbě,
v půl dvanácté v noci!“
Teď skřípla a zapadla dvířka.
Nebesa hvězdy vroubí.
Z polabských vesnic bijí
hodiny na věžích.
Zas nehlučně meteor slít.
Ponocný slavnostně troubí.
Chtěl bych se pomodlit
s Gustavem Mahlerem
ve druhé větě
sedmé symfonie.
20