SPLEEN.
Daleko za město jsem šel – veliké město, tam kde leží holandské roviny – bych ve starých vzpomínkách, radostech a žalech hledal sebe.
Tak bezstarostně ležela přede mnou veliká plocha, – splývajíc s modří etheru – a svatý klid vystupoval z polí, z keřů a modřínů zněl jemný šelest – nad kaluží střel se jemný závoj.
Vše tak klidné – jen v hlavě burácí to jak by orkán rybářských lodic stožáry lámal – daleko ode mne je prvá má láska, bez skvrny čistá a božsky svítící, před níž jsem zavřel dvéře svého srdce. –
Putuji jižně – tam leží kdes Čechy – tam ještě snad žije Ona, jež byla tak hodná – volám a křičím, odpověď žádná – zděšeně divoká kachna jen vzlétne z vlhkého rákosí do žluté řepky. – Tráva chladí mi skráně – smutek se ubytoval ve mně. –
17