SPLEEN.

Michal J. Mareš

SPLEEN.
Daleko za město jsem šel – veliké město, tam kde leží holandské roviny – bych ve starých vzpomínkách, radostech a žalech hledal sebe. Tak bezstarostně ležela přede mnou veliká plocha, – splývajíc s modří etheru – a svatý klid vystupoval z polí, z keřů a modřínů zněl jemný šelest – nad kaluží střel se jemný závoj. Vše tak klidné – jen v hlavě burácí to jak by orkán rybářských lodic stožáry lámal – daleko ode mne je prvá má láska, bez skvrny čistá a božsky svítící, před níž jsem zavřel dvéře svého srdce. – Putuji jižně – tam leží kdes Čechy – tam ještě snad žije Ona, jež byla tak hodná – volám a křičím, odpověď žádná – zděšeně divoká kachna jen vzlétne z vlhkého rákosí do žluté řepky. – Tráva chladí mi skráně – smutek se ubytoval ve mně. – 17
Básně v knize Disharmonie:
  1. DEBUT.
  2. MATCE.
  3. LIST VĚZŇŮV.
  4. PRELUDIUM K ŠÍLENÉMU TANCI.
  5. DOBA NAPOMENUTÍ.
  6. FRAGMENT DOPISU.
  7. KOMPROMIS.
  8. ZVONY.
  9. lNTÉRlEUR.
  10. DOPIS PIANISTCE.
  11. PO CHOPINOVĚ NOKTURNU.
  12. OČI HUDEBNICE.
  13. NÁDRAŽÍ A PŘÍSTAVY.
  14. SPLEEN.
  15. ŽENY.
  16. KABARETIEŘI.
  17. DEN PRVÉHO SLUNCE.
  18. SVÁTEČNÍ DEN.
  19. ČEKÁNÍ.
  20. BEZ NADĚJE.
  21. NOKTURNO PŘI LOUTNĚ.
  22. PO SOUBOJI.
  23. RESIGNACE.
  24. DVA.
  25. SMUTEK.
  26. KDO ZTRATIL DUŠI PŘÍBUZNOU...