DEN PRVÉHO SLUNCE.

Michal J. Mareš

DEN PRVÉHO SLUNCE.
Čas odešel, kdy řeky mrtvy jsou – ano slunce tygle žhavé převrhlo a proudy světel kovů tavených mlžiny boří. – Dunivé rány mi to věstily dožilých ledů – když si klestily úprkem divým k moři cestu, že pece hoří. – Aj, to je doba krásných veršů, kdy vše je jako mladé kůzle, jež v prvé plody mladé země svou hlavu noří. – 21