DVA.

Michal J. Mareš

DVA.
Sníh napadl – a bílá pláň přede mnou leží, jak by jí nepřešel nikdo přede mnou. Ó přece jen! přes bílou stráň šlépěje dvou – jeho a jí, se stále blíže k sobě pnou. Ó šťastni dva! Váš svatý stan je příroda – z povzdálí zní zpěv milostných přešťastných dvou. Je teplo mi a hřeje skráň, když oko všechno toto zří – A světlo padlo v duši mou! 29