lNTÉRlEUR.

Michal J. Mareš

lNTÉRlEUR.
Tož ty, milý pokoji, takto Tě učiním krásným: k oknu křídlo pro milenku – a Tvé oči okrášlím jemnými storami, by světlo ošklivých nás nevidělo u roztomilostech. – Loutnu pověsím do kouta a zdi okrášlím lepty a obrázky. – Lůžko mé bude proti tomu, na kterém odpočívati bude má nejmilejší, – tak abych stále viděl její tahy – a malá španělská zeď bude po ruce, by zakryla červeň rozpaků na její tváři. – Starožitné sklo, šátky a drobnůstky budou nám napomenutím přechodné trvanlivosti naší hmoty – avšak akvář s exotickou zelení a s čínskými rájovci a siamskými bojovníky bude nám v zimě a vždy připomínati božské a věčné krásy Přírody. Slabý svit ampule nechť je ještě dušen rudou či modrou barvou – tak aby ve vzduchu vždy se chvěla důvěrnost – posílena vůněmi drahých parfumů – a svatý klid nechť rušen je pouze hodinami z minulých století. – Za každý dík na stole květiny, a útulné křeslo bude často svědkem, jak budu líbati Tvé malé nohy. – Temná skříň pohltí šatstvo. – 12