ČEKÁNÍ.

Michal J. Mareš

ČEKÁNÍ.
Svou milou čekám v sadě. Lednový večer. Nepřichází – Zápasím – stromy v řadě čítám, bych zhostil se úzkosti. Mlha se k zemi tlačí spolčena s ostřím mrazu. Sníh v barvě fialové ztrácí a kadmia svou bělobu. A dutě jenom vyjí v blízké síti telegrafu dráty, chvílemi bijí zlomeným zvukem signály. Zelená, rudá blesknou se světla na trati, jak ocel dýky lesknou se koleje a lákají. 23