DISSONANČNÍ MELODIE.
Miloši.
Kdybych měl svědomí, zpíval bych žalmy,
ale to poslední alkohol vzal mi...
A když jsem se pustil už po proudu vzteklém,
když jsem se rozešel s nebem i peklem,
nad čím se rouhat, nad čím se smát,
a nad čím dnes ještě resumovat?...
Takovou palčivost ve hrudi cítím,
už táhne, snad potáhne celým mým žitím...
A kdybych si zpívat chtěl, srdce mi mlčí,
hlas v hrdle selže mi, sveze se, chrčí...
Nad čím si zazpívat? Nad čím se smát,
když nemůžeš nic milovat?!...
A pro své dítě smutný mám příklad:
já dosyta v žití se nenajed’ třikrát...
Za všecku práci, již zrobil jsem tady,
život bych pěkný měl. A tak mřu hlady.
Vztah celku k sobě jsem nepochopil
a dnes jsem poslední naději propil!
Proč bych se rouhal, proč bych se smál
a proč bych hloupě resumoval?!...
45