Vnitřek mého chrámu Lásky.
Má bílá duše, Vám vyzpíval jsem celý život;
již nevím, nevímnevím, co mohl bych podati víc.
Vy také, dítě mé, zkončila Jste život ve mněmně,
svou velkou lásku, jež silnější než smrt.
Teď účty hotovy. – Dokonáno všecko.
Co dala láska? Co zbylo ještě v duši?
– – – – – – – – – – – – – – – –
Ať hudba divoká zazní v ráz!
Neb plakal bych... snad bylo by snáz...
: „Umřeme, umřeme, co bude z nás?“
„„Modlit se, modlit se, modlit se zas!!““
„Ku komu, ku komu,“ sténám já v kvas.
– – – – – – – – – – – – – – – –
(Buď způsobný, hochu, napomínám sebe,
a vzpomeň na peklo a vzpomeň nebe).nebe.)
Ó Bože! – Tulák jsem a chudý, poslední žebrák.
Své bídě já posvětil lásku, Tvou duši, má Svatá.
28