Až potom...
Jak děti ruku v ruce půjdem’ v jaře,
a zpívati si budem’ o lásce my spolu.
A písní bude kraj náš v ranní páře,
i slunce zanotuje všeho do hlaholu.
Jen květy u cest budou záviděti,
jak dovedli jsme v nádherných tak barvách vzkvésti.
Však život náš vždy láska věčná světí,
že závist, bol a trní bídy změní v štěstí. –
42