MŮJ DŮM JE OPUŠTĚN.

František Sís

Můj dům jest opuštěn, nikdo neruší jeho netečného klidu, jen chrapot mých snů. Zaprášené květy smuteční mdle rostou v rozpuklých stěnách a šeptají své písně ošumělé. Okna jeho jsou z šedého skla, zamženého chudou rosou podzimů, a nepropouštějí paprsků slunce ni hvězd. Střechy sbity jsou z prken rakví zpráchnivělých, a podlaha duní a chvěje se bojácně a potměšile. Brány pokryty jsou rezem zčernalým, závory jich nikdy se neposunou, marně tluče na ně ruka zbloudilá. A lože mé vystláno je vzdechy milenek, jež všecky jsem opustil, neboť dávaly mi jen těla svá.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

65. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty, (František Leubner)
  2. Zimní noc. (Adolf Heyduk)
  3. Sloky. (Antonín Sova)
  4. Na lípu. (Josef Uhlíř)
  5. ZIMA VE SKALÁCH. (Irma Geisslová)
  6. Osamělý koutek. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  7. ZDE BYDLÍ ŠTĚSTÍ. (Antonín Klášterský)
  8. Práce poslední. (Adolf Heyduk)
  9. OŽÍVAJÍCÍ VĚCI (Antonín Sova)
  10. Ustřížený vlas. (Augustin Eugen Mužík)