ŽNĚ.
Přišla hodina žní, a kdož mladí a silní jsou, berou kosy a srpy a jdou do obtížených polí. –
Statní ženci osmáhlých tváří, jichž svaly stvrdly potem práce, kypré žnečky, jimž krev znepokojuje bujná ňadra a na tvářích věčné ruměnce pálí.
45
Jdou a kosí šumící moře posypané tlumeně zlatým prachem, jež zdravě voní dozrálou úrodou.
Již zrna vypadávají neužitečně na suchou půdu a s hnijícím listím smutně zhynou nikým neužitá. Smutně klesají.
Slunce rychlým leskem postříbřuje nabroušené kosy, a rhytmem radostným ubíhá práce. Údy se prohýbají, ňadra oddychují ve šťastném spěchu, ruce kosí stojící klasy, jež laskají nahé nohy, a pot s čela zalévá pole k novým úrodám.
A oni končí, kdy paprsky slunce již umdlévají, a veselí slavností práce ubírají se k své prosté hostině.
46