ŽNĚ.

František Sís

ŽNĚ.
Přišla hodina žní, a kdož mladí a silní jsou, berou kosy a srpy a jdou do obtížených polí. – Statní ženci osmáhlých tváří, jichž svaly stvrdly potem práce, kypré žnečky, jimž krev znepokojuje bujná ňadra a na tvářích věčné ruměnce pálí. 45 Jdou a kosí šumící moře posypané tlumeně zlatým prachem, jež zdravě voní dozrálou úrodou. Již zrna vypadávají neužitečně na suchou půdu a s hnijícím listím smutně zhynou nikým neužitá. Smutně klesají. Slunce rychlým leskem postříbřuje nabroušené kosy, a rhytmem radostným ubíhá práce. Údy se prohýbají, ňadra oddychují ve šťastném spěchu, ruce kosí stojící klasy, jež laskají nahé nohy, a pot s čela zalévá pole k novým úrodám. A oni končí, kdy paprsky slunce již umdlévají, a veselí slavností práce ubírají se k své prosté hostině. 46
Básně v knize Můj dům je opuštěn:
  1. JITRO.
  2. LEGENDA O MĚSÍCI.
  3. NECHCI TĚ KLAMAT.
  4. MŮJ HRAD JE VYSOKÝ.
  5. NESHASÍNEJ MĚSÍCE.
  6. MŮJ DŮM JE OPUŠTĚN.
  7. RUDÝMI KVĚTY DIVOCE VYSTEL.
  8. NAIVNÍ PORTRET.
  9. SKRYJ SE.
  10. ZAJDI.
  11. MÉ NOCI DLOUHÉ.
  12. V MŮJ ŽIVOT NEVSTUPUJ, ŽENO.
  13. POJĎTE, JIŽ PŘIŠLA CHVÍLE.
  14. SMUTKY JARA.
  15. VZNEŠENÁ PANÍ.
  16. NEJVYŠŠÍ SMUTEK JEHO.
  17. ŽNĚ.
  18. ZRCADLO.
  19. ÚL.
  20. ROUHAČ.
  21. [I.]
  22. [II.]
  23. [III.]
  24. [IV.]
  25. [V.]
  26. [VI.]
  27. [VII.]