MÉ NOCI DLOUHÉ.

František Sís

MÉ NOCI DLOUHÉ.
Mé noci dlouhé jdou v samoty opuštěné, váhavě kráčejí v zelené mlhy ranní, s nejistým pohledem ke snům jdou nevysněným. V oči mi padají ubledlé shaslé stíny, vnikají v mé pusté komnaty nezazděné, lhostejně samy jdou k svým smutkům bezejmenným. 25 Vše hlucho, jenom noc vine se zádumčivě, její tmy nedráždí jas slzy ni úsměvu a stejně ochotně přikrývá hřích i ctnosti. A v lože se kladu vůní žen neprossáté, mých retů k polibku nehledá touha lásky, netečné krve mé nekřísí náruč žhavá, mých bolů netiší světice čistým dechem, ni smilné objetí neláme jejich stesku. Vyhublé ruce se vzpínají marně k visím, k etherným zjevením tajemných tragik noci, chorobně klesají tlačeny tíhou stínů, strnule, bez síly, bez hnutí visí z lože nehřáté milenky oddané stiskem vřelým. Vzkříšené touhy mé bičují v nitru sebe, procitlá krev bije zmateně v choré stěny, probouzí akkordy vyznělé tonem trpkým, a v spánky bodají ubité hlasy klamu jak v dýmu zmizelé vzpomínky neslyšené. 26
Básně v knize Můj dům je opuštěn:
  1. JITRO.
  2. LEGENDA O MĚSÍCI.
  3. NECHCI TĚ KLAMAT.
  4. MŮJ HRAD JE VYSOKÝ.
  5. NESHASÍNEJ MĚSÍCE.
  6. MŮJ DŮM JE OPUŠTĚN.
  7. RUDÝMI KVĚTY DIVOCE VYSTEL.
  8. NAIVNÍ PORTRET.
  9. SKRYJ SE.
  10. ZAJDI.
  11. MÉ NOCI DLOUHÉ.
  12. V MŮJ ŽIVOT NEVSTUPUJ, ŽENO.
  13. POJĎTE, JIŽ PŘIŠLA CHVÍLE.
  14. SMUTKY JARA.
  15. VZNEŠENÁ PANÍ.
  16. NEJVYŠŠÍ SMUTEK JEHO.
  17. ŽNĚ.
  18. ZRCADLO.
  19. ÚL.
  20. ROUHAČ.
  21. [I.]
  22. [II.]
  23. [III.]
  24. [IV.]
  25. [V.]
  26. [VI.]
  27. [VII.]