LEGENDA O MĚSÍCI.

František Sís

LEGENDA O MĚSÍCI.
Hvězdy spaly u svých milenců a měsíci smutno bylo samotnému na nebi. Znechutilo se mu již pozorovat monotonní lidi a nebavilo svitem náhlým překvapovat milence v hustém stínu snící, ni rušit zlodějům jich lstivé práce, a naivní písně poetů, jež v dlouhé chvíli brnkali ku jeho poctě, omrzely ho již. 7 Nikdo ho nemiloval a on opuštěn stál mezi netečnými mraky. Tehdy vzplanula v něm touha po ženě: by jeho sesláblou obnovila krev a vůní svou jeho prázdné vyplnila noci. A vnikl v ložnici bledé panny, kdy ve snu milenci příštímu se poddávala, opojil svitem klamným její ustrnulé oči, v její krev touhu vlil po objetí svém. A ona stoupala na vrchol nejvyšších stromů, však paprsky, jež vyslal, sláby byly, aby ji unesly jemu. – Tehdy vztekle strnula jeho tvář, zlý úsměv kameněl na ní, a zlomyslná vymyslil zla: On bledým a smutným perversní suggeruje touhy, láká z vyhřátých loží na temena střech a vrcholky stromů, aby marně se vzpínali a svíjeli po jeho objetí. 8
Básně v knize Můj dům je opuštěn:
  1. JITRO.
  2. LEGENDA O MĚSÍCI.
  3. NECHCI TĚ KLAMAT.
  4. MŮJ HRAD JE VYSOKÝ.
  5. NESHASÍNEJ MĚSÍCE.
  6. MŮJ DŮM JE OPUŠTĚN.
  7. RUDÝMI KVĚTY DIVOCE VYSTEL.
  8. NAIVNÍ PORTRET.
  9. SKRYJ SE.
  10. ZAJDI.
  11. MÉ NOCI DLOUHÉ.
  12. V MŮJ ŽIVOT NEVSTUPUJ, ŽENO.
  13. POJĎTE, JIŽ PŘIŠLA CHVÍLE.
  14. SMUTKY JARA.
  15. VZNEŠENÁ PANÍ.
  16. NEJVYŠŠÍ SMUTEK JEHO.
  17. ŽNĚ.
  18. ZRCADLO.
  19. ÚL.
  20. ROUHAČ.
  21. [I.]
  22. [II.]
  23. [III.]
  24. [IV.]
  25. [V.]
  26. [VI.]
  27. [VII.]