JITRO.

František Sís

JITRO.
Žhavé a smuteční květy hlavy své vztyčují k prvnímu pozdravu: šeptajícím krokem snáší se jitro, jež noc svou poslední vydychla silou. 5 Nadšení a klidní ptáci všichni mu nejlepší písně své zpívají, v tajemných melodiích radosti i smutku tiše a delikátně. Slétlo z vonného lože, měkce vystlaného kalichy květů, v netknuté rose koupá své vzdušné tělo, jež chvěje se stříbrnými sny nepoznaných klamů. Etherným zahaleno rouchem, neslyšně utkaným z vůní bílých a žhavých růží, lehce vznáší se v hedbávné mlze, zádumčivě pohlíží v neznámé kraje, z kouzla čarovných spánků sladce je probouzí jemným polibkem, rychle a odvážně stoupá na drsnou půdu zlomyslných kamenů života. 6
Básně v knize Můj dům je opuštěn:
  1. JITRO.
  2. LEGENDA O MĚSÍCI.
  3. NECHCI TĚ KLAMAT.
  4. MŮJ HRAD JE VYSOKÝ.
  5. NESHASÍNEJ MĚSÍCE.
  6. MŮJ DŮM JE OPUŠTĚN.
  7. RUDÝMI KVĚTY DIVOCE VYSTEL.
  8. NAIVNÍ PORTRET.
  9. SKRYJ SE.
  10. ZAJDI.
  11. MÉ NOCI DLOUHÉ.
  12. V MŮJ ŽIVOT NEVSTUPUJ, ŽENO.
  13. POJĎTE, JIŽ PŘIŠLA CHVÍLE.
  14. SMUTKY JARA.
  15. VZNEŠENÁ PANÍ.
  16. NEJVYŠŠÍ SMUTEK JEHO.
  17. ŽNĚ.
  18. ZRCADLO.
  19. ÚL.
  20. ROUHAČ.
  21. [I.]
  22. [II.]
  23. [III.]
  24. [IV.]
  25. [V.]
  26. [VI.]
  27. [VII.]