ZRCADLO.

František Sís

ZRCADLO.
Panny bledé i růžové chodily k němu a zřely v jeho tvář. Jich duší nedotkl se dech muže a ony plaše prohlížely tajemství svých těl. A před ním po prvé zavzdychly a po prvé se zarděly. 47 V něm stápěla se smělá krása žen, jichž ňadra plná se zvedala a vlas padal odvážně na nahá záda a prsa a boky. Ony líbaly obraz svůj a krev prudce v nich bouřila pohledem rozkoše. I ženy podzimu k němu přicházely, jež zoufale bránily trosky svých vnad. A ňadra jich splaskle visela, na bocích se vrasčila kůže a prsty nadarmo rozetíraly vrásky tváří. S očí skanula první trpká slza. A stařeny nábožné lekaly se jeho pohledu. Přišly úzkostně zahaleny šedým rouchem a v tváři jeho hledaly jen vzpomínky mládí. A již jest sešlé a vyžilé, rámy otřelé a rozprýskané. Já stojím před ním a hledám pohledy všech, kdo k němu přišli. A sám jsem, jen jeden člověk shlíží na mne. A nevím, proč dívá se člověk ten na mne, proč dívá se tak nepřátelsky. 48
Básně v knize Můj dům je opuštěn:
  1. JITRO.
  2. LEGENDA O MĚSÍCI.
  3. NECHCI TĚ KLAMAT.
  4. MŮJ HRAD JE VYSOKÝ.
  5. NESHASÍNEJ MĚSÍCE.
  6. MŮJ DŮM JE OPUŠTĚN.
  7. RUDÝMI KVĚTY DIVOCE VYSTEL.
  8. NAIVNÍ PORTRET.
  9. SKRYJ SE.
  10. ZAJDI.
  11. MÉ NOCI DLOUHÉ.
  12. V MŮJ ŽIVOT NEVSTUPUJ, ŽENO.
  13. POJĎTE, JIŽ PŘIŠLA CHVÍLE.
  14. SMUTKY JARA.
  15. VZNEŠENÁ PANÍ.
  16. NEJVYŠŠÍ SMUTEK JEHO.
  17. ŽNĚ.
  18. ZRCADLO.
  19. ÚL.
  20. ROUHAČ.
  21. [I.]
  22. [II.]
  23. [III.]
  24. [IV.]
  25. [V.]
  26. [VI.]
  27. [VII.]