POJĎTE, JIŽ PŘIŠLA CHVÍLE.

František Sís

POJĎTE, JIŽ PŘIŠLA CHVÍLE.
Pojďte, již přišla chvíle, pojďte, mé oči jsou zlomené a ruce opouští síla. Nemám již z čeho žít, svou krev jsem vydýchal v sny: v sny divé rouhavé, v nichž padl bůh a já, v sny horké a žhavé, jež zmámily satana a mne, v sny jemné chvějícíchvějící, jež milenku poslední mi vzaly, v sny smutné, opuštěné, jež zbyly mé duši vyhublé. 29 Pojďte, již přišla chvíle. Dýchejte na mne svou vůni, dýchejte na mne svou sílu. Nehleďte tak na mne zdravýma očima, přivřete, protivný lesk skryjte v brvy. Vy, jichž ústa jsou zkřivena bolestí, líbejte mne v čelo, vy, jichž ruce jsou malé a bílé, mé tělo jimi přikryjte pozvolna. Vaše ruce zapalují požáry, z vašich úst sype se sníh. Co chcete. – Co chci. – Zničte – zbavte mne snů. – 30